Zákon o ovzduší a prevence světelného znečištění

Obsah:

Část 1: Věcný podklad

Část 2: Předloha návrhu prováděcího předpisu

Část 3: Náklady

Dodatek1: Překlad zákona platného v Lombardii

Dodatek 2: Překlad zákona platného v Connecticutu

Dodatek 3: Revoluce ve venkovním osvětlování: svítit jen tam, kam je potřeba

Další literatura

Část 1: Věcný podklad

k zahrnutí prevence světelného znečištění ovzduší do zákona o ovzduší a navazujícího prováděcího předpisu

1 Východiska

Světelné znečištění je pojem, o kterém se hojněji začalo ve světě hovořit až v devadesátých létech. Do popředí se jako významné téma dostává teprve na začátku třetího tisíciletí. Významné je tím, že vlastně rozhoduje o definitivním odtržení lidí od přírody.

Dnešní dospělí vyrůstali už většinou v prostředí, kde vesmír vídali jen v televizi a knížkách. Nevnímali dorůstání Měsíce, večery stále světlejší až do úplňku a pak naopak tmavé, kdy na nebi bývá vidět plno hvězd a pás Mléčné dráhy. Neviděli úchvatnou nádheru komet století Hale-Bopp či rok předtím Hyakutake. Tato část přírody, pod kterou lidstvo vzniklo a která mocně ovlivňovala rozvoj duchovní kultury, jim nebyla dopřána.

Okradeni byli zbytečně. Na rozdíl od kouře v centrech měst, který byl před sto lety daní za průmyslový růst (ba byl chápán jako symbol pokroku), světelnému znečištění bylo možno se už dříve z valné většiny vyhnout. Dnes je to snazší, na trhu jsou všechny potřebné technologie umožňující , svítit jen tam kam svítit opravdu chceme. Zpravidla tedy jen strmě dolů, na ulici, ne vodorovně do očí a šikmo vzhůru do vzduchu. Svítidla, která to dokážou, se nazývají plně cloněná. Nejsou dražší než jiná, zato poskytují stejně silné osvětlení se spotřebou elektřiny o třetinu nižší. Ona uspořená třetina znamená v úhrnu celé republiky nejméně čtvrt miliardy korun ročně. Současně znamená návrat hvězd na nebe na kraji města či vsi, ba i v městském parku.

Světelné znečištění se dá omezit snáze a levněji než jiná znečištění. A přitom je výsledek nápadnější a ocení jej všichni. Dojem, že nad městem je vzduch špinavý, vzniká totiž do značné míry právě tím, že je v noci zbytečně osvětlený. Lidé hovoří o smogu, přitom vzduch může být čistý, jen tak nepůsobí. Bude-li bezměsíčné nebe tmavší a zdálky nad městy nebudou patrné světelné čepice, vznikne tím (často správný) dojem, že vzduch už není tak špinavý, jak býval. Měření přesvědčí málokoho, pohled každého.

Zisků z kvalitního osvětlení je ale více. Například bude mnohem lépe vidět na cestu, když tím nejnápadnějším v dálce budou osvětlené věci a ne lampy samotné. Bude stačit svítit i slaběji, a přesto se hlavně starší lidé budou pohybovat bezpečněji. Moderní technika kromě toho umožňuje venkovní osvětlení pozdě v noci ztlumit alespoň na polovinu, takže neruší tolik lidi ve spánku. Dohromady tak lze ušetřit ještě další třetinu elektřiny.

Zákonů, jejichž cílem je kvalitní venkovní osvětlování, úspora elektřiny a omezení světelného znečištění, je na světě už řada. Dobrých příkladů přibývá ve Spojených státech (zákon ve státě Connecticut podpořili letos všichni tamní poslanci bez výjimky), za nejlepší je ale považován zákon italského regionu Lombardie z března 2000 - ten by se měl stát i předlohou pro Evropskou unii.

Zákon o ovzduší by měl být rozhodujícím krokem, jak rostoucímu světelnému znečištění čelit. Podobností mezi světlem mířícím rovnou do vzduchu a látkami, které tam neradi vypouštíme, je celá řada. Zahrnutí prevence světelného znečištění do tak zásadního zákona může mít samo o sobě velký dopad - mnoho lidí si poprvé uvědomí, že takový problém existuje, což je rozhodujícím krokem k nápravě. Použití stejných postupů k potlačování všech druhů znečištění je tím nejsnazším způsobem, jak situaci napravit.

Stačila by k tomu vlastně jen jedna základní úprava zákona: pro jeho účel zahrnout umělé světlo, které jde nesprávným směrem, mezi znečišťující látky a doplnit podle toho několik úvodních definic základních pojmů. Pokud ale takové doplnění přináší přílišné komplikace, je možná i cesta jiná, mimo mechanismy platné pro chemikálie a aerosoly.

Byl by to zásah ve chvíli, kdy se rozmáhá záměrné svícení pohyblivými světlomety do nebe coby neplacená a obtěžující reklama, znevýhodňující konkurenty a připomínající pamětníkům doby bombardování. Přitom také znemožňující astronomické pozorování v okruhu desítek kilometrů. Použití takových ,,světelných sirén`` by sice zákon vyloučil už ze své podstaty, přesto je vhodné je i výslovně zakázat.

Negativní důsledky osvětlení potřebného pak pomůže omezit požadavek zákona, používat nejlepší dostupnou techniku. To se u osvětlení vyplatí dvojnásob. Česká republika tak může získat čelnou pozici v tomto nekontroverzním, pro všechny výhodném (snad až na některé prodejce elektřiny) postupu proti zbytečnému a závažnému poškozování životního prostředí.

2 Rekapitulace

Ochranu ovzduší před světelným znečištěním je vhodné do zákona zahrnout z řady důvodů:

Na rozdíl od jiných opatření k ochraně ovzduší, která zpravidla vyžadují značné investice a někdy i vyšší provozní náklady, opatření pro snižování světelného znečištění vedou s malými nebo žádnými přídavnými investicemi k velkým trvalým finančním úsporám, jsou tedy pro všechny výhodné.

3 Potřebné úpravy zákona

Základní úpravou je doplnění úvodních definic o definici světelného znečištění. Již z této úpravy pak vyplývá obecná povinnost omezovat i světelné znečištění dle § 3 odst. 1.

Další podstatnou úpravou je alespoň odkaz na prováděcí předpis a na povinnost takový předpis vydat.

Třetí úpravou je stanovení sankcí za porušení pravidel stanovených oním předpisem.

Ve znění komplexního pozměňovacího návrhu schváleném garančním výborem ve středu 7. listopadu 2001 jsou tyto změny návrhu zákona z větší části zahrnuty. Chybí ale sankce vůči obcím samotným (ta by měla být ve výši vyšší než sankce, kterou udělují obce, například v rozmezí 150 až 1000000 Kč). Také chybí ustanovení v § 55 dávající někomu za úkol vydat předpis ke světelnému znečištění (zřejmě technickým opomenutím, mohlo by to ale znamenat, že předpis nebude opřen o zákon).

4 Konkrétní požadavky předpisu

Předpis vyžaduje používání svítidel, která nesvítí nad horizontální rovinu. Zdůrazňuje povinnost používat nejlepší dostupnou techniku a nepřekračovat minimální vyžadované hladiny osvětlení. Doporučuje také snižovat osvětlení pozdě v noci.

Jmenuje výjimky z těchto povinností pro svítidla slabá nebo používaná jen v době stmívání.

Pak uvádí pokyny pro jednotlivé zvláštní případy osvětlování.

Vzhledem k tomu, že světelné znečištění je zásadní překážkou pro činnost astronomických observatoří (ať již pro výzkum nebo pro působení osvětové), počítá zákon s možností vytvoření ochranných území kolem nich, kde by platily přísnější požadavky pro ochranu ovzduší a kde by platily časové lhůty pro nápravu.

Pro prevenci světelného znečištění v těchto územích obsahuje předpis i zvláštní sankci, totiž možnost odepření zvýhodněné sazby (t.č. označované jako C 62) za odběr elektřiny pro veřejné osvětlení. (Vzorem pro takovou sankci je zákon lombardský.) Sankce jiného typu zůstávají přitom nedotčeny.

Část 2: Předloha návrhu prováděcího předpisu

Předloha se vztahuje k návrhu zákona o ovzduší ve znění pozměňovacího návrhu schváleného Výborem pro veřejnou správu, regionální rozvoj a a životní prostředí dne 7. listopadu 2001, za předpokladu dodatečné opravy definice světelného znečištění (§ 3 odst. 1 bod r.) do standardního znění (souhlasného se zněním v obdobných zákonech zahraničních):

,,světelným znečištěním (se rozumí) každá forma osvětlení umělým světlem, které je rozptýleno mimo oblasti, do kterých je funkčně určeno, a zejména pak, míří-li nad linii obzoru ``

Návrh:

Nařízení vlády

ze dne ...2002,

kterým se stanovují pravidla pro snižování světelného znečištění

Vláda nařizuje podle § 55 odst. 3 zákona č..../2001 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů (dále jen ,,zákon``) k provedení § 3 odst. 10. a 12 zákona:

§ 1 Regulace světelných zdrojů pro venkovní osvětlování

(1)

Veškeré nové instalace osvětlovacích soustav umístěných ve vnějším ovzduší, stejně jako úpravy soustav dosavadních, musí vyhovět pravidlům pro prevenci světelného znečištění dle tohoto paragrafu. To se týká i změn, které jsou ve fázi plánování nebo kontraktu. Ty, které jsou již ve fázi pvovádění, mají za povinnost nepoužívat soustav rozptylujícíh světlo do výšky, okamžitě nebo následně postupnými úpravami, podle pravidel tohoto paragrafu.

(2)

Za osvětlovací soustavy, neprodukující světelné znečištění a minimalizující i další znečištění ovzduší jsou považovány pouze takové soustavy, které

  1. jsou složené ze svítidel, která mají do směrů 90° a vyšších svítivost 0 cd na 1000 lumenů vydávaného světelného toku,

  2. používají nejlepší dostupnou techniku,

  3. jsou realizovány tak, aby osvětlené plochy nepřekračovaly minimální úroveň středního udržovaného jasu vyžadovanou bezpečnostními normami, pokud existují,2

  4. a jsou vybaveny zařízeními schopnými snížit množství vyzařovaného světla ne méně než o třicet procent oproti plnému výkonu, v době po dvacáté čtvrté hodině. Takové snížení množství světla se uplatňuje, když podmínky užívání osvětleného povrchu jsou takové, že bezpečnost není ohrožena; direktiva, týkající se takových ovládacích zařízení jen z důvodu snížení spotřeby je fakultativní pro struktury, v nichž jsou provozovány aktivity týkající se veřejného pořádku, výkonu práva a obrany.

(3)

Výjimky platí pro pro zdroje se světelným tokem nepřekračujícím 1500 lumenů v soustavách s malým výkonem (až do třech zdrojů pro jedno světelné místo) a pro takové dočasně používané zdroje, které se vypínají po dvacáté hodině v období platnosti běžného času a po dvacáté druhé hodině v období platnosti letního času.

(4)

Osvětlení informačních tabulí nevybavených vlastním osvětlovacím zařízením musí být realizováno svícením směrem shora dolů.

(5)

Osvětlovací svazky a reflektory používané k osvětlení parkovišť, železnic a ulic, velkých náměstí, dvorů, průmyslových závodů, sportovních arén a území všech typů musí mít takový náklon, vzhledem k danému terénu, aby nevyzařovaly více než 0 cd na 1000 lumenů do směru 90° od terénu a dále, nebo takový náklon, aby nevyzařovaly více než 0 cd na 1000 lumenů do směrů vodorovných a výše.

(6)

Výrobní, dovozní či dodavatelské firmy musí potvrdit, mezi technickými charakteristikami prodávaných svítidel, jejich shodu s tímto zákonem uvedením označení na výrobku ,,optika nevytvářející světelné znečištění a snižující spotřebu energie, podle zákonů České republiky`` a přibalit, kromě toho, doporučení pro správné použití.

(7)

Je výslovně zakázáno používat, pro pouhé propagační účely, vzhůru mířící otočné nebo pevné svazky paprsků jakéhokoliv typu.

(8)

U osvětlení budov a pomníků musí být upřednostněny soustavy svítící shora dolů. Jen pokud to není technicky možné a u předmětů obzvláštní a ověřené architektonické hodnoty, musí okraj světelného svazku zůstat alespoň jeden metr pod horním okrajem osvětlované plochy a po obvodu musí být svazek opatřen úplným cloněním nebo možností tlumení po dvacáté čtvrté hodině.

§ 2. Území se zvláštní ochranou

(1)

Protože období, v němž by došlo k výraznému snížení světelného znečištění pouhou rekonstrukcí osvětlovacích soustav dle § 1, je dáno životností těchto soustav čítající desetiletí, stanovují se v naléhavých případech území, kde jsou dány lhůty k nápravě dosavadního stavu (dále jen ochranná území ).

(2)

Ochranná území se zřizují zejména kolem astronomických observatoří. Vyhlašuje je vláda České republiky. Ochranná území vyhlášená k datu platnosti tohoto předpisu jsou uvedena v Příloze.

(3)

Je na subjektu, kvůli kterému vláda ochranné území vyhlásila, aby tuto skutečnost oznámil dotčeným obcím a provozovatelům světelných zdrojů.

(4)

Ochranné území může vyhlásit na svém teritoriu i orgán obce v přenesené působnosti.

§ 3. Další nařízení vztahující se k ochranným územím

(1)

Během čtyř let od vyhlášení ochranného území musejí být všechny zdroje světla nevyhovující uvedeným požadavkům nahrazeny či upraveny takovým způsobem, aby vyhovovaly požadavkům paragrafu 1.

(2)

Veškerá stávající světelná zařízení produkující velké znečištění, jako koule, lucerny a podobně, musí být vybavena vhodným stínícím zařízením schopným omezit a nasměrovat světelný tok směrem k zemi, aby směrem vodorovným a výše nepřesáhla jejich svítivost 15 cd na 1000 lumenů. Výjimky platí po dohodě mezi obcí a subjektem, kvůli němuž bylo území vyhlášeno, a dále pro takové zdroje, jejichž světelný tok nepřesáhne 1500 lumenů (až tři zdroje v jednom světelném místě), pro ty dočasně užívané, které se vypínají do dvaceti hodin v období platnosti běžného času a do dvaceti dvou hodin v období platnosti letního času a pro takové, jejichž náhrada je plánována během čtyř let od vyhlášení ochranného území.

(3)

Všechny typy informační tabulí, které nemají specifické a nezbytné noční použití, musejí být zhasnuty po 23. hodině v období platnosti letního času a po 22. hodině v období platnosti běžného času.

(4)

Úprava světelných svazků podle požadavků uvedených v § 1 odst. 4 musí být provedena během jednoho roku od vyhlášení ochranného území.

(5)

Osoby, včetně obcí, které v ochranném území nesplnily kritéria požadovaná tímto předpisem, jsou zbaveny výhody speciální sazby za elektřinu pro veřejné osvětlování, dokud nepřizpůsobí své osvětlovací soustavy této vyhlášce. Rozhodnutí o tom vydává orgán kraje v přenesené působnosti, po předchozí inspekci na základě oznámení subjektu, kvůli němuž bylo ochranné území zřízeno. Informaci o rozhodnutí předá příslušnému dodavateli elektřiny se žádostí, aby uzavřel s danou osobou jinou smlouvu o odběru elektřiny.

Příloha 1:

Seznam ochranných území dle § 2 odst. 2

(6)

Subjekty, kolem nichž se vyhlašuje ochranné území o poloměru 10 km:

(7)

Subjekty, kolem nichž se vyhlašuje ochranné území o poloměru 1 km:

(8)

Výše uvedená ochranná území jsou nedostatečného rozsahu, ale poslouží jako modelová pro implementaci tohoto předpisu. Opatření pro snížení světelného znečištění v nich přinesou jen velmi malé náklady, při velkém společenském významu. Počítá se s rozšířením těchto území a vyhlášením řady dalších, zejména kolem ostatních veřejně činných hvězdáren.

Příloha 2:

Vysvětlivky fotometrických termínů v textu předpisu

Předpis uvádí několikrát poměrně tajemné fotometrické údaje, které vyžadují podrobnější vysvětlení.

0 cd na 1000 lm

Jedno spojení říká, že u takových zařízení, které jsou v souladu se zákonem, svítivost do směrů 90° a vyšších smí být nejvýše 0 cd na 1000 lm (nula kandel na tisíc lumenů). Nejjednodušší interpretace je, že smí svítit pouze do prostoru pod sebou. Striktnější výklad je, že svítivost vodorovně a výš musí být po zaokrouhlení na celé kandely nulová, pro světelný zdroj, jehož celkový vyzařovaný světelný tok je tisíc lumenů (před zaokrouhlením musí být tedy menší než polovina kandely). Samozřejmě, pro takový zdroj by žádné omezení neplatilo, protože zdroje vydávající méně než 1500 lm jsou předmětem výjimky, zákon směrování jejich světelného toku nevyžaduje.

Vezměme jako příklad výbojku, která vyzařuje šest tisíc lumenů. Výklad limitu 0 cd na 1000 lm by pak byl takový, že svítidlo s takovou výbojkou smí mít ve směru vodorovném a vyšších jen svítivost menší než tři kandely. Názorně: smí tam svítit nejvýše tak silně, jako tři svíčky.

Holá žárovka vydávající světelný tok 1000 lm (s příkonem asi 75 W) by měla do všech směrů svítivost 1000/4pi cd, tedy osmdesát kandel (zanedbáváme přitom patici žárovky). Limit svítivosti 0 cd na 1000 lm tak znamená, že svítidlo musí do takového směru svítit alespoň 160× méně, než by svítil samotný nekrytý světelný zdroj v něm obsažený.

Není to úplně totéž, jako říci, že nesmí do daného směru svítit vůbec.

Použitá definice připouští např. použití historicky vyhlížejících čtyřbokých luceren, kde i při dokonalém provedení se malinká část světla rozptýlí na nečistotách bočních skel a kde jsou také i z míst ležících výše než lucerna vidět její osvětlené hrany. Svítí nahoru sice velmi málo, ale přece jen. Dodržet u nich podmínku dle definice je možné.

Definice také připouští velmi malé odchylky od vodorovnosti. Svítidla lze snadno montovat s odchylkami menšími než jeden stupeň, při nich nebude limit svítivosti pro vodorovný směr překročen.

Praktická kontrola je vizuální - svítidlo smí vodorovně a výše svítit jen tak málo, že je při pohledu shora na pozadí osvětleného terénu zcela nenápadné.

Formulace je zcela převzata z lombardského zákona. Notací odpovídá obvyklému vyjadřování používanému v technických údajích o svítidlech.

1500 lm

Svítidlům, vydávajícím světelný tok menší než 1500 lumenů, je povolena výjimka - zákon nepožaduje žádné směrování jejich světla. Prakticky to platí pro žárovky o příkonu až 100 W, pro lineární zářivky příkonu až 18 W a pro kompaktní zářivky příkonu až 23 W. Ne, že by takové světelné zdroje nemohly být napohled zblízka dosti rušivé. Přesto lze např. počítat s jejich použitím jakožto ozdob, jejichž hlavním důvodem není osvětlování terénu pod nimi. Osvětlovací roli mohou hrát také, proto smějí být až tři na jednom místě. Takové slabé světelné zdroje může každý venku použít, aniž by se mohl dostat do konfliktu se zákonem. Tím není řečeno, že je světelné znečištění jimi vyvolané ve všech případech zanedbatelné.

Všechny výbojky jiné než zářivky už vydávají světelné toky mnohem vyšší a platí pro ně, že nesmí svítit do poloprostoru obráceného vzhůru či od terénu.

Vodorovně nebo podél terénu

V odstavci o osvětlovacích svazcích se připouští dvě ohraničení oblasti, kam zařízení svítí: nejen horizontální rovinou, ale též rovinou rovnoběžnou s terénem. Taková alternativa může poskytovat menší znečištění na hodně svažitých pozemcích, např. na sjezdovkách. Při vodorovném ohraničení by svítidla zbytečně svítila např. na druhou stranu údolí, při ohraničení rovinou rovnoběžnou s terénem lze naopak osvětlovat i tu oblast svahu, která leží výše než svítidlo. Z povahy věci vyplývá i přípustnost možnosti ležící mezi těmito dvěma krajnostmi.

15 cd na 1000 lm

je požadovaný horní limit pro naléhavé úpravy dosavadních zvláště znečišťujících svítidel v ochranných zónách astronomických observatoří.

V případě opálové koule, která je ze všech stran a po celém povrchu stejně světlá (tj. má stejný jas), to znamená, že po úpravě smí být z vodorovného směru vidět jen necelá pětina jejího průřezu. To lze docílit instalováním krytu, pod který při pohledu zboku vyčnívá nejvýše polovina poloměru koule.

V případě svítidel, jejichž kryt není opálový, mohou být potřebné směrující elementy instalovány snáze uvnitř.

Ustanovení odstavce § 3 odst. 2 je popisem výjimky, kdy lze i po lhůtě čtyř let ponechat dosavadní znečišťující svítidla, budou-li dostatečně dobře upravena nebo dohodne-li se o jejich použití provozovatel s příslušnými subjekty (astronomickými observatořemi).

Část 3: Náklady

Náklady plynoucí z doplnění návrhu zákona č. .../2001 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů (dále jen ,,zákon``) o ochranu před světelným znečištěním

Většina České republiky

Doplnění zákona ve valné většině případů neznamená žádné přídavné náklady. Prostě jen požaduje, aby se u nově instalovaných svítidel a při rekonstrukcích osvětlovacích soustav postupovalo tak, aby světelné znečištění i spotřeba elektřiny pro něj byly co nejmenší. Nová svítidla smějí svítit jen dolů. Náklady na taková svítidla jsou stejné nebo téměř stejné jako na svítidla špatná, zato následné náklady na jejich provoz jsou menší, mnohdy výrazně.

Na svícení do nežádoucích, škodlivých směrů jde zatím ve všech vyspělých zemích asi jedna třetina světla, což v podmínkách České republiky znamená náklady více než čtvrt miliardy korun ročně. Dokonalejší geometrií svícení, kterou požaduje předpis, lze tyto prostředky (plynoucí většinou z obecních rozpočtů) ušetřit.

Další prostředky lze ušetřit tlumením osvětlení v době, kdy stačí několikrát slabší (normy připouštějí zeslabení na čtvrtinu) - zhruba další třetinu. Možnost takového tlumení předpis požaduje, ostatně v souladu s už dnešní praxí některých obcí. Celkem tedy lze ušetřit alespoň půl miliardy korun ročně, při dnešních cenách.

Omezení svícení zbytečnými směry a zbytečně silného současně znamená úsporu asi čtvrt miliardy kilogramů CO2 ročně, asi dvě promile českých emisí.

Ochranná území

Náklady na uvedení osvětlovacích zařízení do souladu se zákonem vyplývají jen z povinnosti redukovat světelné znečištění v ochranných územích úpravou či výměnou osvětlovacích soustav i před skončením jejich životnosti.

Taková úprava může být levná a současně může znamenat snížení provozních nákladů v takové míře, že její provedení vytvoří již během dvou let finanční rezervy na úpravy další. Některé úpravy mohou spočívat v pouhé náhradě světelného zdroje slabším, vydávajícím méně než 1500 lumenů - takové se ušetřenou elektřinou splatí do jednoho roku.

Pro zatím vyhlašovaná ochranná území, které jsou buď malá nebo mimo zástavbu, lze náklady odhadnout na nejvýše deset miliónů korun, což je jen malý zlomek z ročních rozpočtů observatoří, kvůli kterým se území vyhlašují a které vinou světelného znečištění mají velmi ztíženou činnost. Jsou to náklady rychle návratné, přesto by mohly být spolufinancovány např. z Fondu životního prostředí, aby se jejich realizace urychlila. Lze věřit, že pilotní úpravy osvětlovacích soustav či instalace nejlepší dostupné techniky v jejich rámci a následná široká publicita povedou k dalšímu samovolnému šíření takových adaptací prostě proto, že je to finančně výhodné.

V případných nových nebo zvětšených ochranných území nastoupí i povinnost dle § 2 odst. 4 předpisu, tj. upravit svazky z reflektorů osvětlovacích věží (v dosavadních územích takové případy nejsou). To lze uskutečnit poměrně levně, i bez výměny reflektorů. Někdy stačí reflektory nahnout, jindy je potřeba přidat clonu, omezující světelný svazek shora. Ta může současně světlo, unikající bez užitku vzhůru, nasměrovat zpět k zemi (např. tak, že její vnitřní plocha je zrcadlová). Pokud by se taková clona přidávala v okamžiku, kdy by jinak bylo nutné vyměnit vadnou výbojku v jednom ze čtyř reflektorů v řadě, náklady by mohly být nulové - místo přidání výbojky se přidá clona ve stejné ceně, osvětlení cílové plochy se dostane na požadovanou úroveň. Provozní náklady budou samozřejmě o čtvrtinu nižší.

Jediným běžným příkladem, kde by taková úprava byla nutná, jsou netradiční osvětlovací věže na nádražích. Vzhledem k tomu, jak neobyčejně obtěžují obyvatelstvo v širokém okolí (a jak nebezpečné jsou např. letovému provozu), je požadavek, aby se znečištění, které způsobují, snížilo i dříve, než dožijí reflektory na nich instalované jistě rozumný.

Dodatek 1

Překlad zákona platného v  Lombardii

Regionální zákon Lombardie 12. března 2000, č. 17
,,Naléhavá opatření ve věci úspor energie při užití venkovního osvětlení a boje proti světelnému znečištění``
(byl zveřejněn v Úředním věstníku regionu Lombardie 30. března 2000, č. 13, čímž vešel v platnost)

Čl. 1. Účel

1. Tento zákon, podle toho, co stanoví článek 3, odstavec 3, body 7, 8, 9 Statutu Regionu Lombardie, má za cíl snížení světelného znečištění na území regionu a spotřeby energie z něj odvozené, a v důsledku toho ochranu vědeckého výzkumu a popularizace vykonávané profesionálními astronomickými observatořemi regionálního či provinčního významu nebo jinými vědeckými observatořemi, jakož i udržování ekologické rovnováhy jak uvnitř tak i vně chráněných území přírody.

2. Pro účely tohoto zákona se rozumí světelným znečištěním ovzduší jakákoli forma vyzařování umělého světla, které je rozptýleno mimo oblasti, do kterých je funkčně určeno, a zejména pak, míří-li nad linii obzoru.

Čl. 2. Úkoly Regionu

1. Region podněcuje k úpravě existujících instalací venkovního osvětlení též ve vztahu k zákonům z 9. ledna 1991, č. 9 (Pravidla k uskutečnění Národního energetického plánu: institucionální aspekty, vodní elektrárny a elektrická vedení, uhlovodíky a geotermální zdroje, vlastní produkce a fiskální nařízení) a z 9 ledna 1991, č. 10 (Pravidla k uskutečnění Národního energetického plánu ve věci rozumného užívání energie, energetických úspor a vývoje obnovitelných zdrojů energie) k uskutečnění Národního energetického plánu.

2. Všechny smlouvy vztahující se k veřejnému a soukromému osvětlení musí být v souladu s cíly tohoto zákona.

Čl. 3. Úkoly provincií

1. Provincie:

  1. vykonávají kontrolu nad správným a rozumným užitím elektrické energie pro venkovní osvětlování a zajišťují šíření zásad ustanovených tímto zákonem;

  2. starají se o sepsání a publikování seznamu obcí, na jejichž území existuje astronomická observatoř, kterou je potřeba chránit; takový seznam zahrnuje i obce mimo území provincie, pokud spadají do vymezených ochranných pásem.

Čl. 4. Úkoly obcí

1. Obce:

  1. si opatří, do tří let od data vstupu tohoto zákona v platnost, plány osvětlování, které usměrní nové instalace do souladu s tímto zákonem, pevně se přidržujíce pokynů dle písmene d) a článku 6, odstavce 1;

  2. zajistí, že všechny podklady pro venkovní osvětlení, včetně takového, které má sloužit pro reklamu, budou předloženy k autorizaci starostovi; takové projekty musí být napsány některou profesionální osobou oprávněnou pro takové práce; projekty musí být v souhlasu s požadavky tohoto zákona a po skončení prací musí provádějící společnost vydat obci prohlášení o shodě realizovaného zařízení s normami podle článků 6 a 9, nebo, kde je to požadováno, osvědčení o kolaudaci obdobné nařízením zákona z 5. března 1990, č. 46 (Pravidla bezpečnosti soustav) pro instalace existující uvnitř budov; výše popsaný postup se uplatňuje také při instalacích veřejného osvětlení; péče o kolaudaci a její náklady jdou k tíži zákazníka osvětlení;

  3. zajišťují, pravidelnými kontrolami z vlastní iniciativy nebo na žádost astronomických observatoří nebo jiných vědeckých observatoří, respekt k tomuto zákonu a jeho aplikování na svém území soukromými a veřejnými subjekty; vydávají příslušné dekrety, během šedesáti dní od platnosti tohoto zákona, pro co nejlepší uplatnění zásad kontroly jak světelného znečištění, tak i spotřeby energie vyplývající z venkovního osvětlování, se zvláštními pokyny ohledně udělování stavebních povolení;

  4. zajišťují, též na žádost astronomických observatoří nebo jiných vědeckých observatoří, kontrolu světelných bodů nevyhovujících požadavkům tohoto zákona a nařizují jejich úpravu nebo náhradu nebo v každém případě jejich přizpůsobení stanoveným požadavkům během jednoho roku od oznámení zjištěného nesouhlasu a po uplynutí této lhůty neprodleně do šedesáti dní;

  5. uskutečňují, kde je potřeba, správní sankce dle článku 8, a příslušné příjmy z těchto sankcí používají k účelům uvedeným v témž článku.

Čl. 5. Pokyny ve věci astronomických observatoří

1.

Národní astronomické a astrofyzikální observatoře, profesionální a neprofesionální regionálního nebo provincionálního významu, které provádějí vědecký výzkum nebo popularizaci astronomie, jsou chráněny tímto zákonem.

2.

Regionální rada, během 120 dní od vstupu tohoto zákona v platnost:

  1. aktualizuje seznam observatoří uvedený v následujícím článku 10 též dle návrhů Italské astronomické společnosti a Italské unie astronomů amatérů;

  2. vydá patřičné usnesení ke stanovení příslušného ochranného území.

3.

Regionální rada, mimo jiné během 120 dní od vstupu tohoto zákona v platnost, vymezí prostřednictvím kartografie v adekvátním měřítku ochranná území a pošle dotčeným obcím kopie mapové dokumentace.

4.

Astronomické observatoře:

  1. oznamují příslušným územním úřadům zdroje světla, které nejsou v souhlasu s požadavky tohoto zákona, požadujíce od úřadů zásah, aby taková světla byla upravena nebo nahrazena nebo jakkoliv přizpůsobena stanoveným měřítkům;

  2. spolupracují s územními institucemi na lepším a přesném uplatňování tohoto zákona, podle svých specifických kompetencí.

Čl. 6. Regulace světelných zdrojů a užití elektrické energie pro venkovní osvětlování

1. Aby se uskutečnilo to, co stanovuje článek 1, počínaje datem vstupu tohoto zákona v platnost, veškeré instalace umělého venkovního osvětlení, veřejného nebo soukromého, ať ve fázi plánování nebo dodavatelského kontraktu, musí být provedeny podle pravidel omezujících světelné znečištění a požadavků na sníženou spotřebu energie; ty, které jsou již ve fázi provádění, mají za povinnost nepoužívat soustav rozptylujících světlo do výšky, pokud možno okamžitě nebo následně postupnými úpravami, podle měřítek tohoto článku.

2. Pouze soustavy, složené ze svítidel, která mají svítivost 0 cd na 1000 lumenů do směru 90° a výše, jsou považovány za neprodukující světelné znečištění a za mající sníženou spotřebu energie; takové soustavy musí být vybaveny lampami, které mají nejvyšší možnou účinnost dle stavu rozvoje techniky; takové soustavy musí být dále realizovány tak, aby osvětlené plochy nepřekračovaly minimální úroveň středního udržovaného jasu vyžadovanou bezpečnostními normami, pokud existují, a musí být vybaveny zařízeními vhodnými schopnými snížit množství vyzařovaného světla ne méně než o třicet procent oproti plnému výkonu, v době po dvacáté čtvrté hodině. Takové snížení množství světla se uplatňuje, když podmínky užívání osvětleného povrchu jsou takové, že bezpečnost není ohrožena; direktiva, týkající se takových ovládacích zařízení jen z důvodu snížení spotřeby je fakultativní pro struktury v nichž jsou provozovány aktivity týkající se veřejného pořádku, výkonu práva a obrany.

3. Výjimky platí pro interiérové zdroje světla a tudíž neznečišťující, pro zdroje se světelným tokem nepřekračujícím 1500 lumenů v soustavách s malým výkonem (až do třech zdrojů pro jedno světelné místo), pro takové dočasně používané zdroje, které se vypínají po dvacáté hodině v období platnosti běžného času a po dvacáté druhé hodině v období platnosti letního času.

4. Osvětlení informačních tabulí nevybavených vlastním osvětlovacím zařízením musí být realizováno svícením směrem shora dolů.

5. Použití reflektorů, majáků a majákových věží musí souhlasit, na celém území regionu, s tím, co požaduje následující článek 9.

6. Při osvětlení sportovišť a velkých areálů všech typů musí být uplatněna kritéria a prostředky s cílem vyhnout se jevu rozptylu světla směrem vzhůru a mimo výše uvedená zařízení.

7. Úprava náklonu světelných zdrojů, podle požadavků uvedených v odstavci 2 tohoto článku, musí být provedena během osmnácti měsíců od vstupu tohoto zákona v platnost.

8. Výrobní, dovozní či dodavatelské firmy musí potvrdit, mezi technickými charakteristikami prodávaných svítidel, jejich shodu s tímto zákonem uvedením označení na výrobku ,,optika nevytvářející světelné znečištění a snižující spotřebu energie, podle zákonů Regionu Lombardie`` a přibalit, kromě toho, doporučení pro správné použití.

9.  Je výslovně zakázáno používat, pro pouhé propagační účely, otočné nebo pevné svazky paprsků jakéhokoliv typu.

10.  U osvětlení budov a pomníků musí být upřednostněny soustavy svítící shora dolů. Jen pokud to není technicky možné a u předmětů obzvláštní a ověřené architektonické hodnoty, musí okraj světelného svazku zůstat alespoň jeden metr pod horním okrajem osvětlované plochy a po obvodu musí být svazek opatřen částečným nebo úplným cloněním nebo možností tlumení po dvacáté čtvrté hodině.

Čl. 7. Finanční pravidlo

Zmocnění k výdajům uvedeným v tomto zákoně bude zajištěno následujícím zákonným opatřením.

Čl. 8. Sankce pro ochranná území

1. Kdokoliv by v ochranných územích kolem observatoří chráněných tímto zákonem použil instalace a zdroje světla nesouhlasící s požadavky uvedenými ve článcích 6 a 9, vystavuje se, pokud dotyčné osvětlení neupraví do šedesáti dní od výzvy městskou policií příslušné obce, správní pokutě ve výši od 400000 do 1200000 lir.

2. Správní pokuta ve výši od 700000 do 2100000 lir bude uložena v případě, že dotyčné osvětlení představuje významný zdroj světelného znečištění, podle zvláštních údajů poskytnutých kompetentními astronomickými observatořemi, a že je v užívání s plným výkonem po celé trvání noci i pro pouhé reklamní či zábavní účely.

3.Příjem z dotyčných pokut použije obec pro úpravu soustav veřejného osvětlení podle požadavků stanovených tímto zákonem.

4. Veřejné subjekty, včetně obcí, které nesplnily kritéria požadovaná tímto zákonem ve stanovené lhůtě, jsou zbaveny výhody snížení nákladů na elektrickou energii použitou pro veřejné osvětlování, dokud se nepřizpůsobí tomuto zákonu a během nejvýše čtyř let a nikoli déle i platným nařízením.

5.  Opatření předešlého odstavce 4 je schvalováno usnesením Regionální rady, po předchozí inspekci a oznámení územně kompetentních astronomických observatoří.

Čl. 9. Nařízení vztahující se k ochranným územím

1.  Během čtyř let od data vstupu tohoto zákona v platnost, musí být všechny zdroje světla nevyhovující uvedeným požadavkům a umístěné v ochranných pásmech nahrazeny a upraveny takovým způsobem, aby snížily světelné znečištění a spotřebu energie použitím pouze vysoko- a nízkotlakých sodíkových výbojek.

2.  Pro úpravu osvětlovacích soustav uvedených v odstavci 1, mohou soukromé subjekty okamžitě přistoupit k instalaci vhodných clon na tělesa svítidel, nebo k výměně ochranných průhledných krytů lamp, případně celých svítidel, za podmínky, že úpravy budou odpovídat požadavkům tohoto článku a článku 6.

3.  Za účelem snížení spotřeby energie, mohou zainteresované subjekty postupovat při chybějícím zařízení ke snížení světelného toku tak, že vypnou 50 procent světelných zdrojů v době po dvacáté třetí hodině v období platnosti běžného času a po dvacáté čtvrté hodině v období platnosti letního času; ustanovení týkající se snížení spotřeby energie jsou fakultativní pro struktury sloužící k aktivitám udržující veřejný pořádek, pro účely justice a obrany.

4.  Veškerá stávající světelná zařízení produkující velké znečištění, jako koule, lucerny a podobně, musí být zacloněna nebo v každém případě vybavena vhodným stínícím zařízením schopným omezit a nasměrovat světelný tok směrem k zemi, aby svítivost nepřesáhla 15 cd na 1000 lumenů směrem do 90° a výše, a dále vybavena průhledným ochranným krytem. Výjimky platí po dohodě mezi obcí a kompetentními astronomickými observatořemi, pro interiérové, neznečišťující zdroje světla, pro takové, jejichž světelný tok nepřesáhne 1500 lumenů (až tři zdroje v jednom světelném místě), pro ty dočasně užívané, které se vypínají do dvaceti hodin v období platnosti běžného času a do dvaceti dvou hodin v období platnosti letního času a pro takové, jejichž náhrada je plánována během čtyř let od vstupu tohoto zákona v platnost. Osvětlení informačních tabulí nevybavených vlastním světelným systémem musí být realizováno směrem shora dolů. V každém případě všechny typy informační tabulí, které nemají specifické a nezbytné noční použití, musí být zhasnuty po 23. hodině v období platnosti letního času a po 22. hodině v období platnosti běžného času.

5.  Osvětlovací svazky, osvětlovací věže a reflektory používané k osvětlení parkovišť, železnic a ulic, velkých náměstí, dvorů, průmyslových závodů, sportovních arén a území všech typu musí mít takový náklon, vzhledem k danému terénu, aby nevyzařovaly více než 0 cd na 1000 lumenů do směru 90° a dále.

6.  Úprava náklonu svítidel, podle uvedených požadavků, musí být provedena do šesti měsíců od vstupu tohoto zákona v platnost.

Čl. 10. Seznam observatoří

1.  Profesionální astronomické a astrofyzikální observatoře, které mají být chráněny, jsou:

2.  Neprofesionální astronomické observatoře regionálního významu, mající velký kulturní, vědecký a popularizační význam, které mají být chráněny, jsou:

3.  Neprofesionální astronomické a astrofyzikální observatoře provincionílního významu, vykonávající vědeckou činnost nebo popularizaci, které mají být chráněny, jsou:

Čl. 11. Závěrečná ustanovení

1.  Do 180 dní od vstupu tohoto zákona v platnost vydá Regionální rada kritéria aplikace tohoto zákona.

2.  Obce mimo ochranná území definovaná ve článku 9, odstavci 1, mohou přijmout celek požadavků onoho článku schválením příslušných předpisů.

Čl. 12. Vstup zákona v platnost

1.  Tento zákon vstupuje v platnost šedesát dní po uveřejnění v Oficiálním zpravodaji Regionu Lombardie.

Dodatek 2:

Překlad zákona platného v Connecticutu

Nahrazující návrh zákona pro Sněmovnu č. 5449

Státní zákon č. 01-134

Zákon požadující energeticky účelné osvětlení komunikací

Budiž uzákoněno Senátem a Sněmovnou reprezentantů na schůzi valného shromáždění: Článek 13a-110a všeobecných ustanovení se ruší a nahrazuje se následujícím:

0x08 graphic

Překlad z amerického originálu dostupného na www.cga.state.ct.us/2001/cbs/H/HB-5449.htm,

Dodatek 3.

Abstract:

Quality outdoor lighting, promoted by the International Dark-Sky Association, begins to be a matter-of-course somewhere. Most producers make some fixtures that shine just in the needed direction. What prevents customers to order the full cut-off products only? Lack of knowledge. Eliminating glare is a prime example of a win-win strategy. The poster will show examples of fully shielded lighting fixtures and of development (incl. legislation) in the most advanced regions of the world.

Koncem osmdesátých let se rozvinula organizovaná snaha, zabránit prudce rostoucím škodlivým účinkům venkovního osvětlení. Ty se sice v naprosté většině případů od té doby ještě zvětšily jak co do území, tak co do stupně škodlivosti, ale současně se od téže doby začaly množit případy osvětlování kvalitnějšího, se škodlivými účinky naopak klesajícími.

Abych nekřivdil průkopníkům kvalitního osvětlování, první novodobé příklady osvětlovacích soustav, které škodí co nejméně, se vyskytly už v létech šedesátých. Bylo to v okolí několika nejvýznamnějších observatoří.

Proč novodobé? Přece už dávno před nimi bylo kvalitní osvětlování samozřejmé na železnici, alespoň té C&K, tedy naší rakousko-uherské. Jak jinak si vysvětlit, že až donedávna z něj bylo málo výjimek i na železnici české, a dosud je dodržováno spolkovými dráhami rakouskými - ty prý kupují výhradně plně cloněná svítidla, tedy FCO podle kritérií IESNA.

Lze namítnout, že stará svítidla užívaná na železnici nejsou příkladem nejvyšší kvality. V tom základním ale kvalitní jsou: slouží právě jen k osvětlování, ne k oslňování. Poměrně kvalitní jsou i z hlediska účinnosti: světlu nestojí v cestě žádný špinavý dolní kryt. Jistě, matné povrchy jejich reflektorů světlo moc účinně ven neposílají, zejména, když zestárnou. Rozložení svítivosti také není nejvýhodnější, je to prostě kosínový zářič, takže kolejiště moc rovnoměrně osvětlené není. Ale jako příklad kvalitního osvětlování s použitím low-tech je to dobrý historický vzor. Na elektrické trakci bez černých aerosolů slouží dnes jistě lépe než dřív.

Proč se donedávna takové kvalitní osvětlení i na české železnici udrželo? Protože je důležité pro bezpečnost jejího provozu. To hlavní, co musí strojvůdci vidět, jsou signální světla. Vidět osvětlené nádraží je také užitečné, ale svítidla sama být vidět nemají, to jen rozptyluje pozornost (v příznivém případě, když jsou jejich jasy a jasnosti malé) nebo dokonce ztěžuje viditelnost signálních světel, která se mohou stát na pohled i slabší (a to je už hodně nebezpečné).

Jak to, že se nad plně cloněnými svítidly objevila na nádražích nová, extrémně obtěžující široké okolí a nutně kolidující se signálními světly, to nevím, asi o tom ,,viníci`` moc nepřemýšleli.

Jiný příklad, kdy se vinou svítidel s nenulovou horizontální svítivostí dá jen velmi těžce orientovat, znají všichni, kdo v noci navigují v pobřežních nebo vnitrozemských vodách. Přístavní majáky a vůbec světelné značení (třeba kotvících lodí) se topí v moři mnohem silnějších světel a je obtížné je vůbec najít, natož podle nich bezpečně plout. Není divu, že přibývá nehod.

Ve Spojených státech sice ubylo za posledních deset let dopravních nehod, ale přibylo nehod s účastí starších osob. Je pravděpodobné, že vinu na tom nese rostoucí noční osvětlení komunikací: řidiči s méně průhlednými čočkami a sklivci, a to začínají být po šedesátce všichni, vidí vinou lamp, které jim svítí do očí, na cestu často hůře, než kdyby tam žádné lampy nebyly.

Přitom se o venkovním osvětlení často říká, že zvyšuje noční bezpečnost. Správné tvrzení je, že může zvyšovat, pokud se jeho zapnutím zvýrazní jen to, co se zvýraznit má, a pokud se to zvýrazní přiměřeně situaci.

Rozhodujícím krokem k tomu, aby se osvětlení přestalo většinou jen zhoršovat, byl vznik International Dark-Sky Association v roc e 1988.

Název Společnost pro temné nebe velmi dobře vystihuje, o co jde. Hlavní je, nesvítit směrem vzhůru do vzduchu, byť i jen velmi málo vzhůru, téměř vodorovně. Téměř vodorovné světlo je nejhorší: to, které neoslňuje lidi v dáli, se ve vzduchu postupně rozptýlí a vede k tomu, že v obydlených oblastech už není nikde čistá příroda. Pokud takové světlo z lamp pryč nepůjde, valná většina škodlivých důsledků venkovního osvětlení tím odpadne. Rozlišit dobrá svítidla od špatných může kdokoliv na první pohled - dobrá svítí jen do jednoho, totiž dolního poloprostoru, díky své konstrukci. Všechny body svítidla, které svítí nebo vytvářené světlo odrážejí či rozptylují, musí být při pohledu z vodorovným směrem schovány za neprůhledným krytem. Zpravidla mívají dole vodorovné (tvrzené) sklo, mohou být ale v nouzi (jako stará na železnici) i bez jakéhokoliv spodního krytu.

Nejhojněji potkáváme neoslňující svítidla na venkově - je-li v řadě oslnivých lamp v dálce pár takových, které ruší mnohem méně nebo vůbec, je to skoro určitě tím, že jejich spodní kryty (vypouklé, špatně průhledné, plné prachu a zabitého hmyzu) sebral čas. Naštěstí.

International Dark-Sky Association založili astronomové, ti první (přesněji, ti zodpovědnější z nich) si uvědomili, že dosavadní způsob venkovního osvětlování je ve své podstatě chybný a že jeho nápravou získají všichni (až na ty, kteří potřebují stůj co stůj prodat víc elektřiny). Dnes si to uvědomuje už mnoho profesionálů, kteří se osvětlováním živí, stejně jako mnoho politiků a úředníků, kteří jsou za ně zodpovědni. Proto také jsou členy oné Společnosti - a nejen individuálně, ale i jako organizace, např. celá velkoměsta.

V mnoha obcích, městech i státech USA se situace začíná napravovat. Typickým opatřením jsou zákony, které zakazují používat veřejné prostředky na nákup a instalování jiných svítidel než plně cloněných. Takových zákonů rychlou měrou přibývá a dostavují se i výsledky. Jsou města, kde je obloha tmavší než před deseti lety, kde lidé mohou už zase spát tak klidně, jako kdysi, a kde spotřeba elektřiny (a peněz) na osvětlování rychle klesá.

Jedna z nejvýraznějších proměn se ale odehrála blíže k nám, na Kanárských ostrovech. Zákon o dobře směrovaném veřejném osvětlování tam platí už od roku 1988 a během devadesátých let se skutečně v rozhodujících obcích osvětlení změnilo na velmi kvalitní. Spotřeba elektřiny přitom klesla až na třetinu.

Jinde se můžeme na změny těšit: především v Lombardii, kde od loňského roku platí zákon, považovaný za nejlepší na světě. Osvětlení by se mělo napravit v první řadě v ochranných územích mnoha hvězdáren, tam na to jsou lhůty od půl roku do čtyř let. Jinde jsou lhůty delší nebo žádné, ale jiná než plně cloněná svítidla se nadále instalovat nesmějí (samozřejmě, že je vyloučeno záměrné svícení do nebe pro pouhé propagační účely). Věřím, že mnohé obce obnoví své osvětlovací soustavy i dříve, než ty staré doslouží - pod vlivem uskutečněných příkladů pochopí, že to je vynikající investice, která se nejen rychle vrátí, ale také zpříjemní jejich domov.

Nejde jen o geometrii svícení. Průměrná udržitelná intenzita osvětlení nesmí být vyšší, než požadují bezpečnostní předpisy, pokud vůbec existují. Lombardský zákon též požaduje, aby nově instalované soustavy měly možnost důkladného tlumení v pozdních nočních hodinách, alespoň o jednu třetinu. To je pobídka všem, aby nesvítili celou noc naplno. Explicitně se doporučuje, pokud zatím nelze tlumit všechna světla, alespoň vypínat polovinu z nich.

Díky snahám organizací propagujících neznečišťující osvětlování začali postupně všichni výrobci svítidel nabízet i taková, která svítí jen do spodního poloprostoru. Zatím je, alespoň ti velcí, mají schována v záplavě jiných, staromódních typů - asi je výhodné prodat napřed ty a pak (pro rychle návratnou rekonstrukci) teprve ta správná. Ale znalci, ať už architekti, osvětlovací firmy nebo představitelé měst mohou i tak vybírat svítidla taková, která slouží, aniž by škodila. Také to ve všech zemích světa dělají, příklady lze potkat všude možně.

Například v olympijských areálech - viděl jsem je v Lillehammeru (byly tedy instalované už před rokem 1994), svědkové mluví o spoustě dobrých svítidel v Sydney. Přibývá jich ale i v nedaleké Vídni a leckde jinde. Pokud se o nich začne více mluvit, všimnou si možnosti osvětlovat příjemněji a levněji postupně všichni. Pak se asi také postaví proti neurvalému světelnému znečišťování reklamními tabulemi nebo špatnými reflektory malujícími na nebe nevkusné chvosty kolem chrámů, jejichž úkolem je vybízet k pokoře a rozjímání.

Takový pomalý vývoj lze velmi urychlit pomocí zákona. Snažíme se o to nyní v České republice. Základní myšlenkou je prohlásit umělé světlo, které jde nepatřičným směrem, za znečišťující látku a postupovat jako u jiných látek, jejichž emise jsou nežádoucí. Návrh do značné míry reprodukuje ve svých podrobnostech zákon lombardský, který je tam též uveden.

Učinit prevenci světelného znečištění součástí ochrany ovzduší není nic neorganického, jak svědčí i zahraniční ohlasy. Ostatně, tím by onen zákon získal jeden velmi zjevný prostředek, jak chránit klima. Dvě třetiny elektřiny na svícení špatným směrem nebo ve špatnou dobu představují sice jen dvě promile skleníkových emisí České republiky, ale když je lze s tolika dobrými důsledky ušetřit, proč se do toho nepustit?

Rozumným osvětlováním při současných intenzitách večerního osvětlení lze snížit spotřebu elektřiny třikrát. To ale není konec. Jsem přesvědčen, že v mnohých případech se ukáže, že když odpadnou zdroje oslnění, není potřeba tolik světla. Vzpomeňme si na nejdokonalejší noční osvětlení vůbec - měsíc v zimě v úplňku. Tehdy bývá vysoko na nebi, nevrhá dlouhé stíny, a krajina je osvětlena rovnoměrně pouhou desetinou luxu. Lze přitom i číst, když ne zrovna novinové články, pak zcela pohodlně jejich titulky. Už lze rozlišit i barvy. Bezpečně lze třeba lyžovat. Proč uměle osvětlujeme často i mnohokrát silněji?

Když mluvívám o snadné realizovatelnosti Faktoru 4 ve venkovním osvětlování, je to velmi skromný odhad. Tak, jako se vyspělá Evropa hlásí k myšlence Faktoru 10, soudím, že i v oboru venkovního osvětlování je možné jej dosáhnout, se spoustou blahodárných důsledků.

Hrozivé mapy světelného znečištění, rok od roku rostoucího, se pak stanou minulostí. Lidé budou opět vnímat nebe nad sebou, a snad se i podle toho chovat. Dnes už sice civilizovaní lidé nepovažují hvězdy za božstva, ale snad právě tím, že je většina z nich ztratila z očí, získali dojem, že na světě nic důležitého kromě nich samých není. Těžko posuzujeme své činy z hlediska věčnosti, když kolem sebe máme samou pomíjivost.